znám blízce dvě rodiny, kde mají mentálně postižené dítě, nyní už v dospělém věku. Sourozenci těchto dětí to tedy jako pozitivní obohacení nikdy nebrali a neberou.

ono když je takové dítě malé, je to něco jiného, ale zkuste si někdy promluvit s rodinama, kde již takové děti dospěly nebo se sourozenci takových dětí. jestli své dětství vnímaly jako obohacené. pravda záleží také na druhu postižení, tělesné není nic, s čím by se nedalo , ale mít doma hodně mentálně postiženého sourozence taky nebude žádný med.

Nevím, jestli někdo z vás viděl mám dojem v Soukromých drametech teď nedávno neskutečný problém maminky mentálně postiženého syna, kterého nezvládá, nikde ho nechtějí umístit, musí být trvale pod silnými tlumícími léky, v podstě jen vegetuje. Je to něco, co bych chtěla pro své dítě? Ne, to zcela jistě ne.

Samozřejmě pokud se takové dítě narodí nečekaně, je to situace, kterou je nutno vyřešit , ale pokud mají rodiče možnost rozhodnutí, proč je odsuzovat za to, že nechtějí přivést na svět takového člověka?