Dítko se mi jeví zcela standardně - chycení se mámy za nohu ve 2,5 letech není znak autismu ale normálního dítěte, které se teprve učí poznávat okolí a to nejlépe z bezpečí máminy bezprostřední blízkosti. Používání "já" místo třetí osoby je znakem vývoje "jáství" (vl. individuality, osobnosti) a nastává OKOLO 3. roku věku. Tj plus mínus autobus a to znamená že má malá ještě krásně čas, dozraje k tomu určitě sama. Jestli chceš v tomhle směru "napomoci", zkus tak mluvit ty sama o sobě - někdy mají maminky tendenci (v podstatě správnou ale někdy ale zcela převládající) mluvit o sobě pořád jako o "mamince" tj. taky ve 3. osobě - "ukaž, maminka ti to pofouká"..... Zkus nasadit "já" ve vlastní řeči a uvidíš.
Taky hra s dětmi je do těch tří let spíše málo častá, do té doby se děti spíše okoukávají a hrají si víc vedle sebe než spolu. I tak je ale fajn to zkusit - aby tam mohlo nastat to pozorování, odkoukávání "sociálního kontaktu". Taky doporučuju spíš s jedním stabilním kamarádem/kamarádkou, i kdyby to mělo být jednou týdně nebo i ve větším intervalu, líp získá jistotu s někým známým než pokaždé s někým jiným.
A to "otrkávání" můžete zkusit i když jste samy - že půjde někam první (ne za tebou nebo s tebou, ale ty až za ní), že bude sama dělat nějaké věci "jako velká holka" (odnést si talířek, připravit tričko ze skříňky, sypat kočce granule..... cokoliv co jí připadá atraktivní, důležité a co zvládne, abys mohla posilovat její sebedůvěru).