jak,

nelze jít cestou "já tobě to, a co ty mně ZA TO"?

Tedy lze, ale pak by si museli navzájem otlouct o hlavu Peťčinu podporu v době studií a živé mrtvé - to není dobrá cesta, respektive je dobré si to uvědomit, ale destruktivní to vyčítat.

Peťka nereaguje, a řada z těch, co radí, uvažují zcela samozřejmě stylem, že manžel se bude cítit uražen, takově či makově, jak se ASI bude cítit a co udělá ON. Jako ve stylu "když se ozveš, tak se naštve a pro tebe to bude špatné, tak se radši moc neozývej a buď ráda, že neprudí."

Ale to v podstatě vysílá signál - je důležité, jak se cítí všichni kolem Tebe, ale JE ÚPLNĚ JEDNO, JAK SE CÍTÍŠ TY, a chraň tě ruka Páně nejen to řešit, ale jen nahlas pojmenovat problém vůči těm, kterých se to týká, protože by se mohlo stát, že se na Tebe proto, že máš nějaké potřeby a přání, rozzlobí a zavrhnou tě.

Bez ohledu na to, co jsi pro ně už udělala a děláš, bez ohledu na to, že byste si měli vzájemně být těmi nejbližšími lidmi na světě.

A já se ptám - je OPRAVDU TOHLE POSELSTVÍ,KTERÉ CHCEME PEŤCE PŘEDAT?
A co my ostatní - opravdu považujeme za správné být ve vlastním domově, u vlastních nejbližších takovýmto pátým kolem u vozu, na jehož mínění absolutně nezáleží, není třeba na ně brát ohled a jemuž je nutno vyjádřit opovržení, má-li nějaké životní potřeby odlišné od mých a odváží-li se to říci nahlas?