Taky by mě nikdy nenapadlo, že co se vdám, už nikdy nebud mít na vánoce klid
Dokud jsme neměli děti, ještě jsem to nějak zvládala, ale teď už několikátý rok podobně jako ty cítím nervozitu a zklamání už dopředu. Už asi 7 let bydlíme v jednom paneláku s tchánem, nedávno se k nám do vchodu přistěhoval i švagr... Co tu bydlíme, automaticky se k nám zve vždy ještě s někým (různě babi, děda, prastrýc), ze začátku jsem ráda pohostila, ale .....já bych ráda třeba zpívala koledy, dívala se na vánoční pohádku, místo toho si vyslechnu, jak děti rozmazlujeme hodnotnými dárky (např. jízdní kolo )a poslouchám tlachy narcistického tchána, který k nám zve své široké příbuzenstvo i další dny (protože u sebe nemá uklizeno), pohádku jsem neviděla asi 10 let, protože kolem osmé ještě navíc dorazí tchyně (nežije s tchánem už dlouho) s přítelem a ze slušnosti zůstanou jen do desíti, což už já jsem úplně hotová.....takže klid a pohoda mě asi čekají až po smrti (mojí nebo jejich)