no tak to jsou tedy dárečci :)) Mně někdo říct, že mi přijde zkontrolovat zda mám dobře vypráno a vyžehleno pro mimi, tak asi ještě teď rotuje někde na orbitu :))

Ale samo že chápu že není snadné se tak zjevnému hulvátství nějak slušně postavit. Myslím že si sestra vede docela dobře, ale asi bude muset přitvrdit, protože toto je jen začátek. Tipuju že to pravé ořechové přijde až se dítě narodí.

Myslím že tady to není o tom že maminka chce pomoct nebo se jen příliš těší na vnouče, zjevně je zvyklá dirigovat a mít kontrolu na vším co se v životě syna děje. Tohle je vážně už přes čáru, chová se k sestře jak k nějakýmu děcku.

Radit je těžký, ono záleží na nátuře. Nějaké promluvy podle mně asi moc nezaberou, tyhle lidi to nepochopí a najisto se urazí a spíš to vyhrotí situaci, což pokud nemá podporu v partnerovi, nemusí být dobré. To by musel leda snad ten syn, ale ten k tomu hned tak asi nedospěje. Uslzená maminka, která to přece "s nimi myslí dobře" bude vypadat lépe před drzou zlou snachou, která to nechápe a nemá ji ještě ke všemu ráda.

Nemyslím si že pomůže "něčím" maminku zabavit, vyjít jí trochu vstříc, tady to totiž bude neustálý boj o vymezení hranic, a jakýkoliv ústupek se vymstí, s těmihle typy to je ve stylu "podej prst, utrhnou ti ruku". Takže jakákoliv vstřícnost bude mít za následek větší kalibr příště, z příspěvku je to i docela dost vidět.

Mně se v trohcu podobné situaci osvědčila taktika vytrvalého aseritivního odmítání v podstatě čehokoliv. Takže zůstat nad věcí a s úsměvem: ne děkuji, s ničím pomoc nepotřebuji, vše vím, všechno už mám. Pořád dokola. Proti tomu se totiž dost těžko dá něco dělat nebo si stěžovat. Ale chce to nenechat se zatáhnout do debat o detailech. Pokud něco přitáhnou, nabalit jim to s sebou zase zpátky. Vždycky se dá najít historka (už to máme, nemáme na to místo, jsem pověrčivá a nechci to mít doma před porodem apod.)

Kočár bych koupila svůj, záclony vyexpedovala. Když se zeptá, prostě řeknu - díky jistě jsi to myslela dobře ale měla jsi se zeptat, mně se to víc líbí tak jak to mám teď. Prostě jasně deklarovala že rozhoduji o své domácnosti JÁ. A všechny zásahy bych ihned v klidu rušila.

Jako problém vidím to, že snad zřejmě mají přístup do bytu, pokud ano tak bych s tím něco rychle dělala.

Pochopila jsem že spolu asi ještě dlouho nežijí, takže synátor přešel jinam z maminčina servisu asi teprve nedávno. Není divu že to moc nechápe, je na tohle dirigování zjevně celoživotně zvyklý a nic zvláštního mu na tom bohužel nepřijde, zatím :)) Bohužel ten problém je dost v něm, ještě mu nedošlo, že teď už nežie s maminkou ale má "svou rodinu".