Tuli, držím palečky. I když rozum říká, že všechno bude v pořádku, člověk se prostě bojí. O tchána samozřejmě taky, ale o Aničku ještě víc. Asi před 3 lety to prožíval náš kamarád, shodou okolností taky z B. Bál se o dceru, hodně, marně jsme mu vysvětlovali, že není důvod, že to dobře dopadne. A taky to samozřejmě dobře dopadlo. Jenže člověk už je takový, že se prostě ojí, když existuje i pidi možnost, že to dobře dopadnout nemusí. Ale to u vás nehrozí, protože se na to přišlo včas. Držím palečky a posílám virtuální pofoukání.

Hned člověk vidí, jaké blbiny řeší, když ještě nemá vánoční úklid, všechno cukroví a dárky.

Včera mi přišlo parte, že umřela kamarádka ze ZŠ, která shodou okolností bydlela taky u nás ve městě a tak jsme se celkem často setkávaly na kafi atd. i s dětma. Nemůžu tomu uvěřit, pořád roním slzy. (I když vím, že měla rakovinu a její stav byl hoooodně vážný) Ach jo, co bude s jejím synkem, chodí teprve do 1.třídy? Tatínka nemá, protože on se s kamarádkou rozvedl v okamžiku, kdy si ona "prosadila" dítko proti jeho vůli. Babička je stará a vnoučka nechce. Bože můj, to jsou teprve starosti. A nejvíc mě štve, že jsem jí slíbila, že se za ní stavím v listopadu do Prahy na návštěvu, apk jsem to odložila a te´d už to nemám šanci napravit.......