Bouchnutí papiňáku jsem zažila na chalupě (už je to víc jak 10 let), měli jsme papiňák po babičce a vařila v něm tenkrát moje mamka. Naštěstí v té chvíli nikdo nebyl v kuchyni, protože on nám fakt bouchnul (ucpal se ventilek, přestal syčet a ohromná rána). Vařili jsme tenkrát na vařiči na malé propanbutanové bombě, bomba to přežila bez problému, ale ten vařič na ní byl celý ohnutý, na stropě otisk od víka papiňáku a po celé kuchyni (strop, stěny, podlaha) mastná břečka a s droboulinkými kůstkami (vařilo se celé kuře) a hrnec měl úplně vyboulené dno. Byl to starý papiňák, kde byl jen jediný ventilek a pozdějším zkoumáním jsme zjistili, že byl opravovaný.
Kuchyň tenkrát nebyla vůbec hotová, aspoň to urychlilo vymalování a novou kuchyni.
Papiňák používám, ale samozřejmě novější typ (nemá jen jeden ventilek), dodržuji základní věci (relativně málo vody, vařím na malém plynu, hlídám si, jestli syčí a otvírám ho až když úplně dosyčí), vařím v něm hlavně maso a rýži (v papiňáku ji mám hotovou za 9 min a je úžasná jako dušená z trouby).