Tak já depresi nejspíš zažila, a asi ne jednou. Ale co si pamatuju z té poslední....robot, jakákoliv činnost vyvolaná jen smyslem pro povinost, takže vstát, obstarat děti, odučit, dojít domů, obstarat děti....o víkendech nebyla povinnost, takže nedošlo ani k tomu vstát....některé víkendy jsem prospala komplet (od pátku odpoledne do neděle večer), těžký spánek, hodně živé sny, žádný pocit odpočinku, naopak čí dál větší únava....v bdělém stavu jediná opakující se myšlenka...byl to stav, kdy jsem neřešila, jestli se zabít, ale jak se zabít....

A jediné, co si z té doby pamatuju, jsou právě jen tyhle stavy a pocity, vůbec nevím, co se dělo kolem dětí, nepamatuju si, jestli jsme někde byli, prostě okno trvající několik týdnů....

Ale vůbec si nevybavuju, že bych neměla chuť k jídlu nebo nemohla spát, mám pocit, že v tomto směru jsem fungovala normálně (jídlo) nebo i víc (spánek)...