Limai na dálku nevím (lékař nejsem), ale už se mi podařilo, bohužel, počátek odhalit u jedné své kamarádky také, čistě protože jsem to kdysi taky takhle zažila.

Asi nejrozumnější cesta je donutit toho člověka ve chvíli, kdy je mu vážně nějak hodně mizerně, aby zavolal na nějakou krizovou linku, nebo se stavil u odborníka.

Za to si trochu tleskám.. a mám ze sebe i z ní upřímnou radost, že si v tomhle poradit nechala a k lékaři nakonec zašla. Léky nebere, ale problémy má a pracuje se na jejich zpracování a odstranění.

Jen je toho poslední dobou nějak čím dál tím víc. Nedivím se, převálcovaní zprávami, naším rádoby "civilizovaným" životem, málokdo umí odpočívat normáně a tak, že to odpočinek přinese. Mně trvalo opravdu několik let, než jsem zjistila, že ostrá procházka (i když se mi chce zalézt do postele a všechno zaspat) mi pomůže podstatně víc. Ale to je každého osobní nastavení.

Jen mne štve, že jsem na tohle nepřišla sama a musela jsem k lékaři. Že je člověk prostě tak blbej a tak málo sám sebe má rád, že se o sebe neumí kvalitně postarat v tom nejzákladnějším.

Tak držím palce moc.