Já jsem nebyla vůbec OK... porod trval dva dny a noc, naprali do mě co se dalo, vývod z ledviny... ale po porodu máš síly na lámání kamene, pokud nejsi po císaři a pod., únava má odložený nástup. Oni to ještě posychrvali, že mi jako "zakázali" chodit, samozřejmě "pro mé bezpečí". Mohla jsem i běhat nebo dělat dřepy, kopat do dveří a nebo se sebrat a zavolat si fakt toho právníka a taxi domů. Byla bych to udělala, pokud by dítě nevydali, přesně to poznali, tak halt vydali..
Jinak praktická: mě nakonec pomohlo, že jsem paní doktorce řekla, že pokud nevydá dítě, tak do třiceti minut prosím zprávu s důvody, proč byla nutná separace, ačkoliv jsem si ji nepřála, včetně křivky teplot na sále, po odnesení sestrou ze sálu atd., slovo "žaloba" jsem ani nemusela použít, paní doktorce rychle došlo, že legrace skončila a najednou bylo umírající podchlazené dítě u mě. Ve zprávě o novorozenci samozřejmě o život ohrožujícím podchlazení ani ťuk. Ptala jsem se jich, proč to tam není, odpověď té samé megery, co mi vysvětlovla, že svým sobectvím zabíjím nevinné dítě (cituji doslova): "vaše dítě nebylo podchlazené, mělo perfektní poporodní adaptaci."