poprvé mi bylo líp asi po 4 měsících, kdy jsem pochopila, že je opravdu konec (do té doby to bylo blbé, protože jsem furt čekala, že zavolá, omluví se, udělá nějaké megatesto, pochopí, že je debil atd...). Pak to bylo fajn, ale nesměl mi ho nikdo připomínat. Až asi po 3 letech se mnou nezamávalo, když jsem ho potkala a přestaly se mi o něm zdát sny...

Podotýkám, že v té době jsem už asi rok měla jiného přítele...

Byli jsme spolu od 16 do 26 - první velká láska, naštěstí bez dětí...