Jedna dcera (3,5 r.) celkem spokojeně zaznamenala smuteční průvod, hudbu, čacké vojáky a květiny. Je snadné ji potěšit, detaily se nezabývala.

Druhá (taky 3,5 ) byla rozmrzelá a vyptávala se, proč musí něco takového snášet. Nové slovo (Havel) zařadila prozatím do skupiny podobných, tedy slov, která se najednou vynoří a zase časem vymizí (jako třeba listopad, nyní prosinec). Raduje se, když jej zaslechne a má pocit, že je v obraze. S morbiditou sobě vlastní si chce prohlížet obrázky "toho pána, co umřel" a zajímá se o jeho diagnózy.