Tak jsem dneska zase byla na veterině. V pondělí to byly tři týdny, co jsem tam byla s pejskem a bohužel to nedopadlo dobře. Dneska je líp, zlatíčko mám doma a bude dostávat léky, ale zase jsem přišla o milion nervů v hlavě. Jsem grogy.
Jak si mám mít vánoční náladu, když se na mne zlatíčko dívá smutně a nemá náladu na rošťárny? Dětem dokážu pomoct, dám jim prášek, přečtu pohádku nebo jim dát napít, ale strašně mne štve, že u zvířat to neumím a nedokážu jim pomoct.

Trpíme celá rodina, kluci jsou smutní a manžel musel ještě na chvíli do práce, ale nevím, jak to dopadne. Jsme všichni stejné "cítě". Bereme papouchy jako členy rodiny.
Mám 100 chutí praštit rohlíčkama, se kterými se pachtím v kuchyni. Hlavně, abychom byli všichni zdraví-nejen lidi, ale i zvířátka

Omlouvám se, muselo to ven