ahoj..Potřebuju si akorát trochu postěžovat a třeba najít "spřízněnou duši", abych se necítila tak sama. Poslední měsíce se hodně trápím tím, že nebudu asi mít děti. Rok se mi dařilo "mateřské pudy" potlačit, ale teď to na mě zase dolehlo. Je mi 35 let,nemám partnera a navíc mám problémy s menstruací už od 15 let,takže fakt ten optimismum nemám kde brát a v zázraky ve svém životě už nevěřím Chci se jen "svěřit" a nemám komu, dokáži to jen takto anonymně.
Příhoda 1: U doktora, u kterého jsem nebyla 10 let,jsem potkala býv.spolužačku, kterou jsem neviděla roky a tak jsem si během čekání vyslechla,jak už všechny mají děti a dvě dokonce tři. Nicméně byla příjemná, docela chápala,že se mi nechce na srazy,abych nemusela 10x zodpovídat dotaz, jestli mám děti.
Příhoda 2-ten samý den: V opravdu malém obchůdku, kde se ani nedal projít uličkou, jak byla přecpaná lidmi, se na nejméně vhodném místě zastaví na pokec dvě dívky, jedna druhé vypráví o fotkách z ultrazvuku,které i vytahuje
Chci jen říct, že nejsem "zlá", kamarádkám s miminy se nevyhýbám, posledních pár let pořád jen kupuju mimi věci (a vždy bolí,že je to stále pro někoho jiného a já nic),NIKOMU svojí lítost,že mě se to nepovedlo, nedávám najevo , ale už mě to opravdu udolalo.