Moje matka byla celý život naprosto závislá na rodičích: bydleli jsme v jedné ulici a neexistovalo, že by je každý den nenavštívila, o víkendu s nimi trávila třeba celý den.
Moje teta (sestra mého otce) žila i s rodinou v bytě své matky. Když konečně po 15 letech dostali byt vlastní, odmítla se do něj nastěhovat, rozvedla se a zůstala s dcerou u maminky. Její dcera se po smrti babičky a maminky naprosto zhroutila, skončila na psychiatrii, má invalidní důchod a žije v domě s pečovatelskou službou - je jí 45 let.
Druhá teta (manželka matčina bratra) měla naopak maminku nastěhovanou u nich - babka jim vedla domácnost a vychovávala děti. Po její smrti se o rodinu starali rodiče jejího manžela. Zemřela na rakovinu ve 42 letech jako naprosto nesamostatná.
Proto v naší rodině zavládlo zděšení, když jsem se ve 20 odstěhovala i s dítětem a manželem 100 km daleko a nikoho jsme nepotřebovali.
Je nepřijatelné vkládat příspěvky, které jsou neplacenou reklamou (chcete-li reklamu, kontaktujte redakce@rodina.cz), které jsou urážlivé, vulgární, rasistické nebo v rozporu se zájmy serveru Rodina.cz. Redakce si vyhrazuje právo takové příspěvky odstraňovat.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.