Sice se dívám, že poslední dvě témata této rubriky jsou ode mne, ale což, založím další

Reaguji na Štěpánku (dáma promine) z diskuze o matkách a synech, kde Štěpánka psala, že nepotřebuje být ochraňována - ano, pomoci s taškou, zvedat těžké předměty, to jo, ale ochraňována, to ne.

A já nad tím přemýšlím...Jsem emancipovaná na české poměry velmi, brzký rozvod mne dost zocelil Sama zvládám prakticky všechno včetně cest po pralese:), uživím se, nevadí mi chodit samotné do kina, kdysi jsem chodívala i samotná tančit, mí chlapi pro mne nikdy nemuseli v noci chodit "naproti", své těžké tašky si odtahám sama..i když pomoc potěší Ale právě proto si myslím, že potřebuji ochranu. Ani tak ne fyzickou, jako psychickou. Někoho, kdo se mne zastane, když už ta vlastní síla dochází. Kdo podpoří, kdo mne ochrání "zevnitř"...A samozřejmě, když se na mne utrhne opilec, tak mít zastání, to je jasné

Jak to máte s pocitem potřeby/nepotřeby ochrany vy?