Ananto,
to je možný, že otec tak nechybí, pokud je aspoň matka co k čemu. Nemůžu to posoudit. Každopádně pocit ochrany jsem neměla od těch sedmi let, co umřel děda. Děda se za mne dokázal postavit... pamatuju si, jak jsme jednou šli ven a babička mi chtěla dát na hlavu čepici s bambulí, takovou tu pro mimina, mně bylo už asi šest... a o tu čepici se na chodbě poprali, až ji roztrhli, protože děda byl na mý straně a chtěl ji vyhodit do popelnice. Babička ji pak měla pietně schovanou v igelitovým pytlíku až do svý smrti.