Maryl - z dětství si pamatuju, že jsem těžce nesla jakýkoli další krok k "dospělosti" - byla jsem na vrcholu blaha, když mě máma ve 4 letech uspala odpoledne v kočárku, v pěti mi dávala flašku s kaší Sunarkou jako mojí malé sestře atp.
Nikdy mě nijak nenadchlo, když na mě tetičky slintaly a kvokaly, že už jsem velká holka apod.
V pubertě jsem mnohokrát brečela, že už nebudu nikdy malá holka a ještě těsně před pubertou jsem měla utkvlou představu, že se mi to všechno jen zdá a probudím se jako předškolák.

(a to jsem měla šťastné, téměř idylické dětství )

A jak ti chlapečkové na matkách visí, je možné, že se od ní nějak nemůžou odpoutat a osamostatnit se - a to jim vydrží po zbytek života, jen v jiné podobě než v plínkách, ale vždycky půjde o h...o

Holky jsou celkově samostatnější...