Jeden pokoj – je to jednodušší, děti se mají rády. Dvojčata jsou si vzájemně nejbližšími lidmi vůbec (monodítě tráví nejvíc času obvykle s matkou, dvojče s druhým dvojčetem).
Teď byla jedna dcera u otce, druhá doma, je nemocná. Z ničeho nic přišla s tím, že se chce učit psát – a první slovo, které z voleje a bez přípravy napsala, bylo jméno její nepřítomné sestry (mnohem těžší než její vlastní).
I když jiná dvojčata u nás ve školce se docela perou (ale zase drží při sobě).

Oblečení kupuji stejné – dětem se to líbí a je to mnohem jednodušší. Výjimečně si ráno řeknou, že chce každá něco jiného (to jim vždycky splním a většinou je to proto, že jedna se chce fintit a druhá válet v teplákách). Jsou lidé, kteří říkají, že dvojčata MUSÍ mít rozdílné oblečení kvůli rozvoji osobnosti atd. Blbost. V určitém věku mají prostě to, co vyhovuje matce (jako všechny děti), a pak ať si sami řeknou (a proč).

Nejdůležitější zásada při výchově dvojčat je – nenechat si do ničeho kecat od lidí, kteří nejsou nebo nemají dvojčata.