Tedy jestli byla netradiční, to nevím, ale zkusím to zrekapitulovat. Takže celkový počet svatebčanů se vyšplhal na šest, ale za to obřady byly hned dva. Jeden na Staroměstské radnici,druhý u sv. Ignáce na Karláku. Oběd se konal v hotelu Savoi na Pohořelci. Svatební cesta následovala hned vzápětí a to na Pražský hrad. Místo auty jsme se přesouvali na nejrůznější stanoviště tramvajemi. Šaty jsem měla červené, společenské, vypůjčené pochopitelně. Účes jsem stvořila sama. Kytka sestávala ze tří smetanových gerber se žlutými středy a třech červených karafiátů, které mi věnoval mužův kamarád, který se přišel podívat na radnici, kterak se jeho spolužák hrne do chomoutu. Byla to skvělá svatba... Zrovna nedávno jsem se svého chotě ptala, jak oslavíme naší stříbrnou svatbu, která už nám začíná postávat na rohožce a čím hodlá obmyslit svou nebohou manželku, za její mládí, ztracené v soužití s jeho třeskutou osobou a ten had mi klidně navrhl, ať počkám těch pár pátků a můžem oslavit třicetiletou válku, to se hned tak každému nepovede. A štědrým prezentem mi prý sežene pravou dělovou kouli z ryzího železa... No není k uškrcení?