Měla jsem svatbu asi o 130 ti lidech (děti nepočítaje)...zdá se to být šílený,ale byli to kamarádi, přátelé obou rodin, bylo to na břehu řeky, každý dostal za úkol starat se o něco jinýho, ať už z logistiky, nebo ze zábavy a nakonec jsem s tím neměla moc práce a naopak užili jsme si děsně srandy.

Například kamrád udělala překvapení-jsme lyžaři, skialpinisti,ale brali jsme se v červnu. Objednal z mrazíren spoustu ledus sněhu, dovezl to na zámek a udělal nám běžkařskou stopu. Lidi na zámku docela čučeli.Zvlášť když svatba odešla, ale sníh ještě dlouho tál.

Jo a všichni měli zákaz svatebnmích darů, rozkaz zněl buď nic, nebo peníze. Vybrali jsme přes sto tisíc, svatba stála sto tisíc, nula od nuly pošla. Měli jsme parádní mejdlo a zadarmo.