...když se naopak lidi berou moc mladí, a hlavně moc rychle a neuváženě. (Tak jak tomu často bylo za "totáče" - pak i ta rozvodovst o něčem vypovídala, prostě zjistili že se "spletli", neznali se pořádně a navíc neměli na to, mít rodinu atd., spíš byli dotlačeni okolnostmi...)

Přijde mi že je dobře aby každý z partnerů už nějakou dobu žil sám (ve smyslu samostatně), měl ujasněné názory, o kterých ale bude ochoten diskutovat, přemýšlet, "vyjednávat", případně je i v něčem změnit.

Každopádně v jakémkoliv věku by se ti dva měli pořádně poznat, povídat si o tom, jak si který z nich to soužití konkrétně představuje, domluvit se jak to udělají až budou mít děti atd. (kdo půjde do práce a kdo bde na RD, jak si rozdělí různé povinnostu atd.)
Tím že se mají dobře poznat, vůbec nemyslím že mají "věčnost" čekat než se třeba vezmou a/nebo budou mít dítě - ale prostě ta otevřená komunikace, jak tu někdo psal, aby od začátku fungovala! Žádné zametání věcí pod koberec, utíkání od problému... apod.