... z naší rodiny. Jeden z nich znám dokonce velmi dobře...
Taky to po té nevěře už nebylo "ono" - myslím že pokud to žena víceméne toleruje, doufá že ho to časem přejde, svým způsobem "soupeří" s tou milenkou o manželovu přízeň (přitom by se podle mě neměla snižovat na její úroveň), tak to potom často naruší celý vztah, i pokud chlap s milenkami skončí. To naruešní myslím hlavně ve smyslu, že ten chlap si pak své ženy už tolik neváží (tedy pokud si ji vážil předtím). Prostě jednou mu tohle prošlo a on ví, že ona by ho neopustila, že na to nemá... Tak proč by se měl ještě snažit, že?

Vážil by si ji mnohem víc, kdyby tehdy našla sílu odejít i s dětmi a postavit se na vlastní nohy. Jsem si téměř jistá, že on by se vzpamatoval a nakonec by byli zase spolu - ale za mnohem lepších okolností, na lepších základech. Protože by si oba prožili tu epizodu, kdy ONA to zvládala i bez něj a ON se musel sám zaktivizovat, projevit zájem, i co se týče kontaktu s dětmi atd., rozhodnout se.

A z hlediska dětí - před těmi se to stejně neutají, vím to z vlastní zkušenosti... A co je to za příklad pro děti, zejména dcery, co je to za vzkaz do života?! Přece by se holky měly naučit sama sebe si vážit, mít se rády, nenechat po sobě šlapat atd. - a to se naučí o dost hůř, když jejich máma v rozhodujícím okamžiku nenajde sílu říct tátovi, ať se rozhodne, s kým a jak chce žít...