Horší bylo spíš zjištění, že nejen já, ale ani ty naše 3 děti nejsou pro jejich tátu dostatečně silným impulsem, aby se vzpamatoval, aby dal rodině aspoň jednu šanci... zahodil to všechno téměř bez mrknutí oka
Samozřejmě jsem bojovala, dělala nesmyslné nabídky, kterým se dneska i směju, jak jsem byla pitomá
Je to totální beznaděj, zoufalství, v téhle situaci nejde udělat nic jiného, než se hodně rychle postavit na vlastní nohy a - jak psala Elííí - PŘEŽÍT, to je důležité, zvlášť když jsou v tom děti...