Tohle je těžká situace...já bych se asi nejdřív snažila ujasnit si, zda náš vztah stojí za to, abychom nadále fungovali a za jakých podmínek a pravidel. Jestli je to pro mě přijatelné, manželovi milenku tolerovat - tím chci říct, že pokud bych jeho nevěrou skutečně dlouhodobě velmi trpěla, docela jistě by to cenu nemělo, ale pokud bych byla schopná pochopit, že po letech společného života partner potřebuje nějaké to vzrušení, ale na jeho vztahu k rodině by to nic neměnilo(a za předpokladu, že zůstane milujícím otcem, manželem a rodině bude stále věnovat svůj volný čas), asi bych to tolerovala a zařídila se podle toho a to i tak, že bych si taktéž našla nějakého kamaráda. A to ne proto, abych to jakože dělala nevěrnému manželovi naschvál, to vůbec ne, jen bych si prostě ten svůj život taky občas zpříjemnila. Ale ne každý to tak bere a chápu, že nevěra zpočátku může hrozně ranit. Ale já tak nějak moc nevěřím na to, že člověk byl od přírody stvořen k monogamii, leč současné společenské vzorce se nám to tak snaží vnutit. Je to samozřejmě věc názoru a spousta lidí se mnou jistě souhlasit nebude.
Další věc je ovšem to, aby jeden z partnerů díky svému dobrodružství nepřivlekl domů nějakou ošklivou nemoc, toho bych se v případě mileneckých vztahů nad rámec rodiny poněkud obávala...