Chápu, a nevadí... Náhodou by bylo fajn být smyšlená No tak zatím jsem tady nepronesla, že to zvládám snadno... Na to, že mám hodné děti (říká to okolí) tak to jsou ďáblíci jedna starost...ehm tedy radost... Chvíli neposedí, pořáď někde šmejdí, na něco si hrají, něco rozbíjejí...Člověk je musí pořád hlídat aby se náhodou nepozabíjely (Jsou jako všechny děti) Takže je velmi ráda dám na starost manželovi :-D... Ale tak jsou části dne kdy jsou hodné (když mají starší dělat úkoly). Občas bych nejradši utekla...Ale zase ty krásný chvíle, jako když Matýsek viděl poprvé živého slona a žirafu, nebo když rozbalovaly vánoční dárky a radostí jim zářily oči jsou tak krásný, že v tu chvíli člověk zapomene, že mu ty ďáblíci před pár minutama přerovnaly šatník tak, že může všechno skládat znova...