Ještě mě k tomuto tématu napadá, že řada ze starší generace žen má takovou divnou (pokřivenou?) potřebu sebehodnocení podle rovnice "Čím větší trpitelka, tím lepší žena." Nerada bych do ní taky sklouzla. Mě předevčírem volala moje máti, že když jsme u nich byli na božíhodovém obědě, tak měla velké bolesti, tři noci nespala, protože střídavě gruntovala a svíjela se v bolestech, tajně si chodila kapat algifenové kapky, aby před námi mohla zatínat ty zuby, smát se skrze bolest a vyčerpání a nekazit nám mladejm vánoce. Na pohotovost jela až na Štěpána, heč! Nějak nevím, jak na toto mám hergot reagovat? Poděkovat? Chovat se stejně?!