To jo, když tě něco praští do očí. Pak to bude dýl trvat.
Mně prostě přijde šílené, že lezu manželovi do telefonu. A byla bych fakt vzteklá, kdybych zjistila, že třeba do telefonu leze on mně. To je natolik soukromé, že bychom tu měli asi novoroční Itálii. Dokonce mám pocit, že to je trestný čin. Stejně jako když ti někdo otevře dopis.
Přemýšlím nad tím a říkám si, že ti chlapi to s náma mají někdy fakt těžké. My máme pocit, že nám je nevěrný. Tak dlouho mu lezeme do mobilů, zkoumáme, čucháme ... až prostě jednou bude fakt nevěrný, protože to prostě nevydrží.

Já bych se manžela na rovinu zeptala. Ale u nás to je jiné, my si fakt důvěřujeme. Nejsem naivní, abych si myslela, že mně se to stát nemůže, stejně tak je na tom on. Ale máme natolik silný vztah, k tomu děti, oba jsme pracovně velmi vytížení a troufám si říct, že i úspěšní, že na to nemáme čas. Máme natolik silnou důvěru mezi sebou, proto jsem v klidu, když muž odletí na dva týdny na služební cestu.

Na vztahu je potřeba pořád pracovat, hýčkat si ho, vážit si ho. Neumím to líp popsat. A tím, že tomu druhému nevěřím, kontroluju, tím to kazím.