Ano, taky se mi to stalo, dokonce si vybavuji 3 takové lidi. Naštěstí nepomlouvají jen mě, takže ostatním postupně dochází, co jsou zač. Řekla bych, že je to nemoc, asi nemůžou přestat.
Někdo se chce cítit jako spasitel, kterého ostatní potřebují, jiný zase nemůže žít bez nepřítele.

Co je třeba snadnější, než někomu vrazit nevyžádaný dar a pak roztrubovat, co všechno jsem mu dala (případně MUSELA dát)? Taky si člověk může přisadit, že příjemce neprojevuje dostatek vděku a pokory, přestože TO stálo xxx!

Jo a poslední hit jednoho legendotvůrce – prý se vydávám za manželku jisté nejmenované osoby Taktiku má dobrou (i když nevím, proč mu stojí za to, šířit takové hovadiny).

X: "Veveru, chci tě požádat o laskavost – nepředstavuj se, prosím, jako manželka XY."
V: Nevím, o čem mluvíš, nikdy jsem nic takového neříkala."
X: "Neříkám, že to děláš, jen tě chci poprosit – opravdu lidem takové věci neříkej, Y je to velmi nepříjemné."
V: "Říkám, že to je nesmysl."
X: "Dávej si, prosím pozor, už 3 lidi potvrdili, že jsi jim to říkala."
V: "Kdo?"
X: "Nebudeme to rozmazávat, na tom nezáleží. Ale prosím, už to nikomu neříkej."

Jak byste se z takové manipulace dostaly?