Mám 7 letou postiženou dcerku, která chodí do speciální školy, takže přes pracovní týden je ve škole, pak 2,5 letou dost živou a bystrou holčičku, která mi chce u všeho asistovat a ročního synka, kterej zrovna začal chodit, vleze všude, ničí co najde atd.
Taky su v jednom kole a bojím se vypnout, že bych se už do toho kolotoče neuměla vrátit. Je totiž jasný, že jak se něco změní, tak to rozhodí všechny a celej řád a jsme v prčicích.

Takže nejsi v tom sama...já jen po nocích nebrečím, ale cpu se sladkým, takže za chvíli neprojdu dveřma!!