Měli byste se rozhodně poradit s odborníky, nebo se vyvine, možná už vyvinula úzkostná porucha až fobie. Hlavně jí nenechat zakořenit.
I kdyby měl brát léky.

Pokud trochu věříš na alternativu, mohly by třeba zabrat Bachovy esence /viz net/, jsou i na šoky, úzkostné stavy. Jsou přímo krizové kapky, pak taky kapky na strachy, paniku apod.



Syn rozhodně nezpracoval pobyt v nemocnici, bojí se, že se bude jeho zážitek opakovat /možná byl i rodiči ze svého pohledu opuštěn, když tam byl sám/.

To, že možná přejímá i nějaké tvé pocity je možné, jak se říká, do zruba sedmi let je dítě hodně napojené emočně na matku, vycítí její skutečné pocity, i když se ona tváří navenek jinak. Můžeš se tvářit happy, v hloubi duše třeba mít o něj obavy, strach, že by se třeba podobná situace opakovala a on to z tebe klidně může podvědomě cítit a přejímat.

Nebo to cítíte oba a tím se navzájem posilujete v té negaci. Je třeba přetnout ten kruh vědomě - nejspíš z tvé strany a zkusit své myšlení obrátit v pozitivní i když je to hodně těžké. Jinak mu ale nepředáš jistotu, kterou zřejmě teď hodně potřebuje. Musíš tu jistotu v sobě nějak najít.