Takový generálové, kteří lidi nasadili kamkoliv se skutečně našli. Třeba v tom zmiňovaném rusku, skládali bomby (ne jen jaderné hlavice) z radioativních součástí holýma rukama nebo jen v bílých rukavicích, plášti a čepci. Třeba i u nás vzpomeňme Spolanu Neratovice. Dokonce v naší mírové době tam lidé pracovali v budovách zamořených dioxinem a teď jsou samá boule po těle. Vlastně neví co je čeká. Tak nevěřím nějakému generálovi, ani co se týče mobilizace za účelem práce pro armádu. Tomu bude jedno, že za rok zaklepu bačkorama.
Další spornou otázkou je i to nasazení ve zbrani. Na konci války, kdy už je každému všechno jedno se často všechno sází na jednu kartu. Ten generál může poslat houf žen proti několika profesionálům i s vědomím, že vítězství je možné jen s 80-90 proc. ztrátama. Prostě buď a nebo. To si tady chcem vymasakrovat celý národ? Vysocí představitelé pak stejně zdrhnou za hranice.
Nezmobilizovatelné ženy vždy tvořily jakýsi regulační mechanizmus válek a uchránili tím poslední bojeschopné muže z jejich vlasti před vybitím. Generálovi s tou hrstkou chlapů bylo jasné, že nemá šanci a nenasazoval další masy lidí do předem prohraných bitev. V té chvíli se začalo vždy volat o mezinárodní pomoc, unala se prohra anebo se podepisovalo příměří.
Také si myslím, to co už tady několikrát padlo. Lidé za války pracovat budou i bez povoláváku, jen s tím rozdílem, že nebudou tak silným nástrojem zvěrstev. Do situace, která se jim nebude pozdávat prostě nepolezou. Proč dávat větší moc generálům. Každá mocná pozice je zneužitelná a musí být nějak kontrolovatelná. Což je vlastně ten regulační mechanismus žen, mužů s modrou a dalších.