Tak nějak furt stejně. Začali jsme chodit k mediátorovi, byli jsme u ní 2x, tak už asi stihla pochopit, že můj chlap je nestandardní. Dost se mně zastává, ale on to zatím moc nepobral. Na první návštěvě jsem si stěžovala, že jsem pod velkým tlakem od něj a on jí řekl, že mi ten tlak pomáhá, že vydržím mnohem víc než dřív. No, magor.
Teď se děsím toho, že tu manžel bude v lednu, únoru a březnu s náma furt, na jednu stranu se těším, že mi trochu pomůže s dětma, na druhou děsím, jak to zvládneme, ale třeba nám to pomůže a třeba tu najde práci na furt a už nebude odjíždět. Doufám. Ty děti mi dávají zabrat, hlavně kluci, nezvládám to moc.