Koukám, a to jsem chlap, jak je to všude stejné, bohužel. Moje býv.manželka měla taky pár let "kamaráda" a když jsem žárlil, tak jsem byl za blázna, psych.pacienta a pod. Ovšem skutečnost, že ona jela na 2 týdny "někam, nebudu ti říkat kam" a děti se ptaly, kde je máma, to bylo jaksi v pořádku...
Ale k tématu a omlouvám se dámy, že vám tady do toho kecám Mám to stejně, jako pisatelka dotazu a už jsem o tom tady psal jinde. 4 roky poté, co jsem na vše doma přišel, rok po rozvodu a odstěhování se té paní ke "kamarádovi" nebo kam mám u sebe staršího syna a mladšího ve střídavé péči. Vždycky jsme doma vše dělali nějak napůl, takže zvládám. Mám i přítelkyni, ale to je právě to, co bych chtěl poradit. Dejte si klidně dva roky "voraz", věnujte se sama sobě, dětem, zálibám, kačlete na všechny chlapy, nový vztah hned po tom rozpadlém není myslím dobré. Chce to si vše srovnat v hlavě, v srdcim nastavit si nový život, věnovat se sobě...a pak se jistě někdo objeví sám Hodně štěstí.