Re: Autobus
Ten jsem většinou hrála jen s tatínkem a hrávala jsme tak, že jsme po sobě dost jeli a hráli za bukem. Kdo míchal, rozdal každému hráči 13 karet jako autobus, takže se obrátila horní karta a nikdo nesměl koukat, co v autobuse má za karty. Pak každý měl v ruce pět základních karet. Když všechny uplatnil v sjíždějících hromádkách a ani neměl na odložení, znovu nakoupil pět nových karet a pokračoval ve hře do chvíle, když odložil kartu. Na odkládání měl před sebou pět sedadel a aby se brzy nemuselo pod spodní kartu autobusu a nepřicpávat ho, je výhodou skládat karty stejné hodnoty na jedno sedadlo. Jak už je všechno obsazeno a máš kartu, kterou nikde neudáš na stole, musí se holt pod autobus. Tam je výhodou dávat karty s malou hodnotou anebo jdoucí po sobě...koukneš jen na spodní kartu autobusu, je tam třeba kluk a pokud tam musíš odložit, tak odlož dámu, nebo ob vhodnou kartu apod. Mezi hráči uprostřed se tvoří hromádky, které se sjíždějí od Esa po Krále a hotová hromádka se odloží. Za bukem jsme hráli na tělo tak, že tatínek doprostřed přidal kartu z autobusu, obrátil zase vrchní a zase popojel s dopomocí karet v ruce či hromádek mezi hráči. Jasně, že jsme věděli, že když sjel třeba pětku, šestku,dál se zasekl, já měla v ruce kolikrát sedmu i více, ale nepomohla mu a i když už nemohla kde ji odložit, raději jsem napchávala autobus. Vyhrával ten, co sjel celý svůj autobus, u nás tedy 13 karet. Žolíky jsme používali za jakoukoliv kartu, pokud ji někdo udal na načaté hromádky ke sjetí jako pětku, tak to byla pětka a druhý hráč si ji jako pětku vzal a vyměnil ji za skutečnou pětku. Žolík takto nabytý už měl v ruce zase žolíkovou hodnotu. Tatínek už je tři roky po smrti a strašně mě chybí a autobus jsem už neměla šanci s někým hrát a tak bycg si ráda zas zahrála s někým za bukem.