"Už bych jí klidně věci tak, jak jsou, říkala..."

Jo, ale snažím se, abych jí je říkala co nejobjektivněji, bez přídatných "lumpů" a podobně emocionálně zabarvených záležitostí, které se mi chca nechca pořád ve vztahu k ex nedaří překonat

Kdysi jsem četla, že dítěti se nemá "pravda" podávat stylem "tvůj otec od nás utek za nějakou ku.vou a ty jsi mu lhostejný" (byť by to i byla pravda), ale "uvědomil si že se o tebe nedokáže starat a tak si odešel nejdřív vyřešit svůj život", což je svým způsobem totéž, ale nezmasakruje mu to tak jeho citlivou duši.

Když odešel ex, taky dcera nechápal, jak MOHL odejít, ze dne na den, a bez rozloučení, I OD NÍ, když ji měl přece tolik rád...taky jsem jí to nemohla naservírovat stylem "no asi nás tak nežral ani jednu"...byť přesně to je realita.
Vysvětlila jsem jí, že jsou lidé, kteří nejsou dostatečně zralí na vážný a dlouhodobý vztah, a že tohle byl zkrátka ten případ.