NIki :

Já oceňovala toho rodiče, který neprudil. Zda živil či ne pro mě podstatné nebylo.

no tohle je velmi zjednodušené, ale pokud to udržím v paměti, tak se k tomu vyjádřím večer, teď mě tlačí čas



K bio/nebio dětem:

manžela jsem poznala jako rozvedeného s malým dítětem, které žilo u matky. přestože jsme měli společné dítě, tak to první dítě byl něco extra, vše se točilo jen kolem něj, nemám na to dobré vzpomínky, dodnes to tak zůstalo, že první dítě ( byť jsou dnes už obě děti dospělé) to tak je. Přestože jsem nebyla hnusná macecha, brala jsem to na rovině kamarádka, tak to zanechalo hluboké stopy.

Druhého partnera jsem poznala jako rozvedeného ( dneska už vím, že jsem měla chybu ve výběru u obou, ale to už je jiná kapitola a o něčem jiném) , který měl dvě velké děti ( cca 15 - 17 let) to bylo v pohodě, moje dítě toleroval ( ale neživil), v rámci možností ok, jamile bylo společné dítě, tak to moje bylo odstaveno, přesně jak to tu bylo psané.

Pak dlouhodobý přítel, ten už měl děti dávno dospělé, zajištěné. Tan moje velké dítě brla v pohodě - nebyly s ním starosti, bylo již samostatné, ale malé dítě mu časem vadilo čím dál víp, protože úměrně k věku začalo být náročnější ( na můj čas, na finance a tak).



Prostě s bio/nebio dětmi má osobní zkušenost + k tomu několik případů v rodině a okolí.

takže dneska jsem z těch co řeknou - chlapa s (malýma) dětma ani omylem
. A pokud někde čtu/vidím jak si mladá holka chystá čepec s dětným chlapem, pak mi svítí výstražný maják na obří vzdálenost