Gerberko,

jsi můj člověk , u nás taky lyžování nehrozí. Šári na to vůbec není, já nestála na lyžích 25 let a Eli to zkoušela jednou, docela by jí to šlo, ale nyní nemáme, kdo by nás na hory odvezl, takže to lámat přes koleno nebudu.

A ty školy v přírodě (teda spíš v cizině) bych zrušila pro 1. stupeň určitě. Já obdivuju ty učitelky, že si takových dětí vezmou na starost a navíc u vody. Já bych tu zešílela strachy. Přijde vlna, dítěti to podrazí nohy a smete h to do moře ani neví jak.

To se stalo předloni Šárce, když jsme byli v Řecku se ségry rodinou. Našla si tam ze stejného apartmánu kamarádku a kamaráda v jejím věku, opravdu si s nimi moc rozumněla, do půlnoci mastili karty, na pláži se vyblbli, ve vodě, až jednou, že si jdou zaplavat. Zrovna byly dost velký vlny, říkám jí, aby byla jenom na kraji, že dál nesmí. Ona se smála, no samozřejmě, že na širé moře se plavalo dobře, vlny je unášely,ale pak to nešlo zpátky. Vlny sílily, plavčík na ně pískal, já strachy mrtvá jsem pro ni šla, táhla jsem ji za ruku proti těm rozbouřeným vlnám a měla jsem co dělat, abych ji dostala zpět. Od té doby bych ji samotnou na pláž nepustila. Ono se to nezdá, ale ty vlny člověka nesou dopředu, ale zpátky už to tak nejde. Ona to brala jako pouhou lehkovážnost, ale já už jí pak do vody samotnou nepustila, vždycky musela čekat, až nás půjde víc. A teď si představ ty prťata, jak by je to smetlo nato šup.
My mámu u nás ve škole jednu učitelku, která nemá děti a pořád vymýšlí nějaké školy v přírodě, v ČR už prý ne, letos vymyslela to Chorvatsko. Asi to myslí dobře, ale já bych Eli nepustila ani za nic.

Gerberko, ještě k tomu synovci - je ve 4. třídě (ale měl odklad, už měl být v pětce). On je od přírody takový pomalý, ségra se s ním dost učí, aby byl na slušných známkách, protože kdyby ho nechala být, tak prý je na čtyřkách. Už mi hlásila do telefonu, že pistoje se zamykají.