Udelej, co ti srdce rika, vykasli se na nazory. Mne taky vsichni odsuzovali za to, jak jsem nalozila s mamincinym popelem. Nemela jsem zadnou moznost do CR jet, kdyz maminka zemrela, a nikoho jineho nemame. Nechala jsem ji zpopelnit, na jeji prani, bez obradu. Uschovu urny jsem nejaky cas platila u pohrebniho uradu. Kdyz jsme pak meli jako rodina moznost prijet, udelali jsme si krasny obrad podle sveho. Urnu jsme sebou vzit nemohli, nestacili jsme nic vyridit. Popel jsme dle pohr.uradu nemohli vysypat na misto, kde si prala, ale udelali jsme to stejne, urnu jsme ponorili do Vltavy, oboje v mistech, kde se narodila a cely zivot zila. Na pamatku mam v medailonku jeji vlasy.

Vselijaci nazoroplodici meli plno nazoru, jak neeticke to bylo, my jsme to prozili ve vzpominkach na maminku, s jeji oblibenou hudbou, na jejim oblibenem miste, ktere nemame vubec zadnou moznost nekdy navstivit, ale kdyz jsme o pulnoci ponorili urnu, byl mesic v uplnku. Maminka mi jako male holce slibovala, ze jestli umre, bude na mne cekat na mesici. Tak ted pokazde pri uplnku na ni mavam, povidam si s ni a vypravim ji o vnoucatech, ktera nemela moznost potkat. Ona se na nas diva a stara se o nas.
Tak je to prece hezke, ne?