Nemyslím. Může to být právě naopak - své dítě mám natolik ráda, že mu dám lepší život nebo tedy aspoň nějaký život. Naopak to může být důkaz velké duševní síly, ačkoliv já sama nevím, zda bych to zvládla. A v něčem je to možná náročnější než potrat, ačkoliv to je pouze má nijak zvlášť podložená spekulace.
Neodsoudila bych člověka, co absolvoval potrat (pokud tedy nebere potrat jako jeden ze způsobů antikoncepce)a sama nevím, jak bych se v jistých situacích rozhodovala. Doufám, že toto nebudu muset nikdy řešit. Ovšem faktem je, že potrat je často brán jako pohodlnější odstranění problému - a hlavně není vidět, neexistuje tam nebezpečí,že by se slečna třeba po porodu rozhodla, že si to dítě nechá atd.
Vyjadřovat se ohledně toho případu, který zakladatelka popisuje, nebudu. Je to těžké, víme příliš málo. Chránili se, nechránili, rodinné poměry a podobně. Ačkoliv nutit někoho k potratu by se mi zřejmě příčilo, člověk do toho nevidí. Pokud to ale ta dívka tak těžce ponese i nadále, byla by na místě psychologická pomoc. Ostatně jsou ženy, které i samovolný potrat rozhodí natolik, že jim způsobí dlouhodobé trauma. Lidská psychika je nevyzpytatelná.