Petra naomi, v mém příspěvku nebyla řeč o sezení ,na prdeli´. V případě přírodních katastrof by mě nikdo nemusel povolávat a to i když jsem na MD. Ta katastrofa lidi semkne a přirozeně si pomáhají (viz. povodně, tsunami). S mobilizací do války to je rozdílné. Někdo Ti může rozkazem nařizovat něco s čím jako žena (i muž)nesouhlasíš a dovolení k mobilizaci téměř všech dává jen prostor k svévoli generálů, k plýtvání sil atd. Bojovat můžu třeba i jako můj děda, za války nebyl povolán, ale vyhazoval ještě s další partou do vzduchu mosty pod vlaky s municí a republice tím hodně pomohl. Pak ovšem přišli komunisti a on málem stejně jako jeho kamarádi skončil v uranovém dole. Možnost nasadit vězně kamkoliv dala vládě prostor zacházet s nimi hůř než se zvířaty. Víc psát nechci, ten příběh je strašně dlouhý - komunismus postihl celou rodinu. Takže odmítám souhlasit s tím, že někdo-generál,armáda bude mít absolutní moc. Pokud rozhoduje více stran (i nepřímo) je vždy rozhodnutí objektivnější a v potaz je vzato více hledisek... Podceňuješ ochotu lidí pomáhat správným věcem. Ale rozkazy se vždy nevydávají s úmyslem alturismu, směrem k dobru. Mám pocit, že mému muži, dětem, širší rodině státu atd. prostě víc pomůžu pokud si budu moci vybrat bez zbraně spoluobčana za zády za kým budu stát a pro koho budu pracovat. Další věc, která stojí za úvahu je i větší rozthávání rodin. Manžel bude tam, ty onde, dítě jinde. Podle toho jak územím bude přecházet válka se po něm i mimo něj možná budete všichni pohybovat, všem Vám bude ještě hůř. než když rodina bude roztrhnuta ,jen´ napůl. A když přežijete, po válce se možná neshledá jen větší počet lidí. A to prostě jen proto, že nějaký generál nerespektoval základní hodnotu státu-rodinu. Víš dopustit tohle je podle mě také špatné. Za co tedy mám bojovat, když vím, že moje rodina je někomu nahoře zřejmě naprosto ukradená. Ty myslíš, že mateřský pud matek vymizí s 15 rokem věku dítěte? Sociální role ty budou vždy trochu odlišné, to zkrátka nezměníš. Muž a žena má rozdílně vyvinuté tělo, mozek.. Cvokaři říkají: Muž bouchne do stolu a říká ženě: Já nerozumím co říkáš. Žena odpoví: Já nevím co cítíš. A o tom to je. Jsem pro rovnost s rozumem. Bezvadná práce se mi líbí, děti mám ráda také a jsem kvůli nim ochotná lecos oželet. A to, co do těch dětí, mohu ještě vložit nejsem ochotná zabalit v 15 letech, kdy je dítě pro samostatný život ještě nezralé. Tomu se tady v ČR říká úcta k mateřství, rovnost žen?