Ellí, já na to nejsem pyšná, ale když jsem se ve druhém těhotenství dozvěděla, že to bude opět syn, obrečela jsem to. Jeden den jsem strašně brečela, pak se tomu pokladu v děloze omluvila a snažila ho přijmout. Dnes bych ho nevyměnila za tisíc holčiček, i když s ním jsem měla nejvíc výchovných potíží (jakoby mě učil se s tím vyrovnávata dokazovat, že ho fakt mám ráda), ale nemůžu popřít, že jsem tehdy chtěla dvojčata - holky

Že mám 2 syny a 1 dceru pokládám za to nejlepší, co mě mohlo potkat. Tedy, ještě něco by bylo lepší, další dcera, ale nebudu pokoušet osud (vidím v něm dalšího pindíka)