Já jsem nebyla u zubaře 10 let. Bojím se doktorů a zejména zubařů odmalička. Nevím, čím to je, jestli se mi v dětství stalo něco nepříjemného. Letos se to vyřešilo za mě tak, že u nás nastoupil nový mladý zubař a manžel i děti potřebovali k zubaři jít. Manžel nás tedy objednal celou rodinu. Chodím tam teď od léta cca 1x měsíčně a pomalu odstraňujeme následky mého zanedbávání. Bojím se stále, ale už se překonám a dojdu tam. Noc předtím sice špatně spím, je mi na zvracení, ale dokopu se. Dost tomu pomáhá, že mě nikdo nekáral, zubař jen řekl, že je to škoda. Navíc jsou empatičtí, usmívají se na mě, vtipkují.
Pokud nemáš finanční potíže, tak je možné zaplatit i ošetření v analgosedaci. Mně by se to taky líbilo, ale peníze na to nemáme. Já se totiž nejvíc bojím, že to bude bolet. Vrtání jsem zatím zvládla bez injekce a ono to fakt vůbec nebolelo. Vždy jak sednu do křesla, tak se hned ptám, jestli to bude bolet. Zubař říká, že by nemělo a pokud náhodou ano, že mi tu injekci píchne. No zatím nebylo potřeba, jen u trhání.