Dobré odpoledne,
staršín syn (3 roky) začal v listopadu chodit do školky a brzy si z tama donesl svoji první nadávku (bobeček, bobo). Je mi jasný, že musím být ráda, že to není nic horšího (tady ráda jsem :), ale i tak mi prostě vadí, že ji doma používá. Brzo teda pochopil, že mě ani tatínkovi tak říkat nemůže, a tak se zaměřil na mladšího bratra (1,5 roku). A ten, ač moc nemluví, tak tohle absorboval hodně rychle a tomu to moc vysvětlit zatím nejde, i když se snažím. Tím pádem slyším několikrát denně od mladšího(Kiki je bobo, mamka je bobo),říká to teda v situacích, kdy mu něco nedovolím nebo kdy mu něco brácha sebere nebo nepůjčí. Starší toho samozřejmě hned využije a hlásí, že to mladší řekl, nebo to s gustem po něm opakuje. ASi je to klasika, musím si tím projít, ale ......

Máte nějaké osvědčené rady, jak to z jejich slovníku odstranit co nejdřív (ignorace,vysvětlování, zákaz ?)

Moc nevím co s tím, zatím vysvětluju. Starší to docela pochopil, ale mladší to asi moc nechápe a taky to je jiná liga než starší (rád zkouší, co si ještě může dovolit).