Starší dcera po 2 týdnech v MŠ začala při hře s panenkou používat "Hovno". Prostě seděla na zemi, hrála si s panenkou a naráz hlasitě a důrazně řekla třeba "No to je na hovno". Bylo jí jasné (podle chování - slovo zdůrazňovala, pokukovala po mně, co já tomu říkám a tak), že je to slovo peprné a u nás doma nepoužívané. (Nikdy jsme doma nemluvili ani hrubě, natož sprostě...)...
Vzhledem k výše uvedenému (dceři byla jasná podstata a nevhodnost slova) jsem ji - když to vyslovila přímo předemnou - vzala za ruku a odvedla ji do koupelny. Tam jsem (v klidu, bez křiku a tak) namydlila žínku a umyla jí pusu UVNITŘ mýdlem. Holka prskala, pak brečela.... ptala se proč. Řekla jsem jí:
"Co jsi měla v puse? Hovno! A to je co? Kakání! No to přece musíme z pusinky umýt!"
Nikdy už jsem doma sprostá slova neslyšela (nedělám si iluze, jinak je asi normálně používá... ). Dcera si to mýdlo v puse pamatuje do dospělosti. Když jsme se o tom náhodně asi před rokem bavily, tak se moc smála, že tu odpornou chuť má v paměti, jen neví, za co to bylo ...
Simča