Přidat odpověď
Gertrudo, a nejlepší jsou rady typu: "Moje nejlepší kamarádka též deprimovaná z jeslí, dávala po nocích gumičky do paruk, děti NESTRČILA do jeslí...", to dodá na optimismu. Ono moc prací na doma, ze kterých se člověk nají, prostě není, co si budeme namlouvat. Z domu bych ráda pracovala, ale NIC jsem nenašla - kromě nějakých podvodů.
Jinak co se týká otce dětí, ten je viděl asi měsíc po jejich narození, donesl jim kousátko a mně knížku z antikvariátu, prý že za porod. Pak už se nikdy neukázal ani neozval, ale tu tisícovku (stanovenou soudem) posílá pravidelně. Snad to tak zůstane.
V práci u nás ten poloviční úvazek nejde, ale i kdyby, nechtěla bych, musím mít plný, ty peníze taky totiž potřebuju. Ale velkou úlevou pro mě je to, že teď se o děti může starat moje máma a od září se o ně může starat od těch dvou hodin, opravdu nikde nebudou do večera.
Jinak čiperné důchodkyni klidně navařím já, o jídlo by se fakt starat nemusela, ani o domácnost, samozřejmě pouze o děti.
Předchozí