Nedívala jsem se. Vážím si jí a v mnoha věcech s ní souhlasím. Jen si myslím, že ji člověk musí číst hodně komplexně a kriticky. Výkřiky jako "ona chce léčit autismus pevným obětím!" nebo "jsem si jistá, že dítě upřednostní lepanec před zalehnutím" svědčí tak akorát o nezájmu se nad tím, co říká, pořádně zamyslet. O autismu toho moc nevím, tuším, že zahrnuje obrovskou škálu poruch, a velmi pochybuju o tom, že by JP kdy prohlásila, že se celá tato škála dá VYléčit její metodou - spíš bych tipla, že trochu experimentovala s vybranými případy, určitě to není těžiště její práce. Stejně tak terapie pevným obětím - to je metoda léčby vybraných, relativně těžkých případů, ne metoda výchovy pro každý den a už vůbec ne pro laiky, tuplem ne pro ty, kteří ani tomu základnímu principu nerozumí. Ani v TPO nevidím těžiště její práce, to spíš v jejím rozplétání problematických případů a nacházení příčin problémů v narušení zásad (děti potřebují lásku a řád, rodina má své neměnné uspořádání a každý v ní má své nezcizitelné místo, krize je třeba překonávat, nikoliv se jim vyhýbat, atd.).

Jen nechápu, když ji tolik lidí odmítá - proč stále znovu a znovu zakládají podobná témata. Když něco není můj šálek kávy, tak mě to prostě nezajímá a nebudu plýtvat svým časem na to, abych to kolektivně sepsula