já byla v jeslích od devíti měsíců natvrdo (od sedmi od rána do pěti do večera), tenkrát to jinak nešlo(nebyly mateřské, máma musela do práce, táta na vojně) - a jesle a později školku a školu jsem nenáviděla.

Moje vlastní děti - starší šel na dvě dopoledne týdně do školky v 2,5 letech a myslím, že to bylo brzy, že i to na něj bylo moc. Mladší si školku (jesle) vyřvala ve dvou letech (taky teda dvě dopoledne týdně) a od začátku tam chodila ráda a spokojená.

Takže si myslím, že hodně záleží i na povaze dětí - já byla úzkostlivé dítě, stejně jako můj syn a jesle pro mě byly rána. Dcera je hodně společenská, problém neměla.

Roční děti na deset hodin denně do jeslí, mi přijde dost drsný, takže asi bych sháněla nějaký kompromis - jestli by nešlo nějak nakombinovat tvůj a maminčin úvazek (třeba kámoška to měla tak, že ona dělala od sedmi do tří a její manžel od devíti - tj. ona vyběhla z domova v šest, ale děti vstávaly s tatínkem a šly do jeslí na devátou - a ona je zase vyzvedávala hned v půl čtvrtý), zkrátit tvůj úvazek, nebo se zkusit domluvit na nějaké částečné práci z domova. Paní na hlídání - nenašla bys nějakou maminku z oblasti, která by si třeba chtěla přivydělat tím, že by děti buď odváděla do jeslí později nebo vyzvedávala dřív? Pokud je sama na mateřské a má svoje děti, tak třeba by si chtěla přivydělat a nemuselo by to stát tolik, jako celodenní hlídání... prostě hledat nějaké kompromisy.

Práce po večerch a víkendech - nevím jak moc je realistická... já jsem za celý den s dětmi byla tak vyřízená, že bych za ten den zvládla pracovat třeba hodinu dvě (večer, když děti spí), ale určitě bych doma s dětma nezvládla plný úvazek... Patnáct hodin týdně bylo tak maximum, co jsem fyzicky zvládala - kromě dětí a domácnosti...