Tohle mi přijde ještě dobrý. V jihlavské zoo jsem jednou vyslechla rozhovor (babička, matka, 2 děti) na téma "podivej se, jak ten harant debilně čumí, no po kom to asi má, po tom jeho fotrovi". Takto spolu dámy hovořily o tom starším dítěti a miminu hulily do kočáru. Tohle jsem rozdejchávala fakt dlouho. Neřekla jsem pochopitelně nic, nějak jsem nevěděla co a jistě by to nepadlo na úrodnou půdu a přes hubu jsem fakt dostat nechtěla. Zasahujete nějak v takové situaci?
Tohle mi už totiž přijde jako týrání, ale co s tím, že jo.