Vím o čem mluvíš. Já sem to začla brat s humorem, protože mně už to de jedním uchem tam a druhým ven. "Jo, mami, nedala sem malé tílko, su nejhorší člověk na světě a zasloužím popravit." Nebo tomu předcházím "Něco vám ukážu, koupila sem si nový telefon, ano, je drahý, ano, utrácím peníze a jo, určitě mi budou chybět, přesto vám du ukázat, jakou to má grafiku".
Ten nadhled nad situací musí přijít časem, až ti to fakt poleze ušima, tak se to pak ňák přepne. Prostě to vzít tak, že lepší už to nebude a nevytvářet si ohledně toho žádný emoce.